Příběh jedné rodiny (promluva na ekumenickém setkání Leden 2012)

Ekumenické setkání – týden modliteb za jednotu křesťanů 17.1. 2012

Autor: Tomáš Trávníček

Motto týdne: „Všichni budeme proměněni skrze vítězství našeho Pána Ježíše Krista“ (1 K 15,51-58)

Motto dne: Proměněni trpělivým čekáním na Pána

BIBLICKÝ TEXT: PRVNÍ SAMUELOVA, KAPITOLA 1, VERŠE 1 – 20:

Byl jeden muž, z Ramatajim-sófímu, z Efrajimského pohoří, který se jmenoval Elkána, syn Jerocháma, syna Elíhúa, syna Tochúa, syna Súfova, Efratejce. Měl dvě ženy: Jméno jedné [bylo] Chana, jméno druhé Penina. Penina měla děti, ale Chana děti neměla. Tento muž přicházel rok [co] rok ze svého města, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů v Šílu. Tam [byli] Hospodinovými kněžími dva synové Élího, Chofní a Pinchas. Stávalo se [v] den, kdy Elkána obětoval, že dával své ženě Penině a všem jejím synům i jejím dcerám díly [z oběti]. Ale Chaně dával dvojnásobný díl, protože Chanu miloval; Hospodin však zavřel její lůno. Její protivnice ji velmi provokovala ke hněvu, jen aby ji rozzlobila kvůli tomu, že Hospodin zavřel její lůno. To se dělo rok co rok; pokaždé, když přicházela do Hospodinova domu, takto ji provokovala ke hněvu. Proto [Chana] plakala a nejedla. Její muž Elkána jí řekl: Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi skleslá [na] mysli? Cožpak nejsem pro tebe lepší nežli deset synů? Po [jednom takovém] jídle a pití v Šílu Chana vstala. (Kněz Élí seděl na stolci u veřejí Hospodinova chrámu.) [V] duši měla hořkost, modlila se k Hospodinu a velmi plakala. Učinila slib. Řekla: Hospodine zástupů, jestliže opravdu pohlédneš na soužení své otrokyně a vzpomeneš [na] mě, nezapomeneš na svou otrokyni a dáš své otrokyni mužského potomka, dám ho Hospodinu [na] všechny dny jeho života a břitva nepřijde na jeho hlavu. Stalo se, že když se zabrala do modlitby před Hospodinem, Élí pozoroval její ústa. Chana mluvila ve svém srdci, jenom její rty se pohybovaly, ale její hlas slyšet nebylo. Proto si [o] ní Élí myslel, že [je] opilá. Élí jí řekl: Jak dlouho budeš opilá? Odlož to víno! Chana odpověděla: Ne, můj pane. Jsem žena obtížená [na] duchu. Nepila jsem víno ani pivo, ale vylévala jsem svou duši před Hospodinem. Nepokládej svou otrokyni za ničemnici, neboť doposud jsem mluvila kvůli množství otravování a provokací [vůči] mně. Élí odpověděl: Jdi v pokoji! [Ať ti] Bůh Izraele dá [to], co jsi od něj žádala. Řekla: [Kéž] tvá služka nalezne milost ve tvých očích! Potom ta žena šla svou cestou, najedla se a její tvář už nebyla [smutná]. Časně ráno vstali, poklonili se před Hospodinem a vraceli se zpět, až přišli do svého domu v Rámě. Elkána poznal svou ženu Chanu a Hospodin si [na] ni vzpomněl. Stalo se na konci roku, že Chana otěhotněla a porodila syna. Pojmenovala ho Samuel, neboť [řekla]: Vyžádala jsem si ho od Hospodina.

1 S 1:1 - 1 S 1:20 (CSP)

Příběh jedné rodiny

Náš příběh se odehrává v dávné minulosti, asi kolem r. 1030 před Kristem. Je to příběh jedné tehdy obyčejné rodiny. Dnes nám taková rodina a její zvyky nepřipadají tak blízké, ale podívejme se trochu blíže a uvidíme, jak velice aktuálně k nám tento příběh může hovořit. Muž, který se jmenoval Elkána měl dvě manželky Chanu a Peninu. Jak bylo tehdy zvykem, každý rok chodili všichni do chrámu obětovat a klanět se Hospodinu. Byla to vlastně taková rodinná slavnost, kterou chtěla rodina poděkovat Pánu Bohu za vše dobré. Velmi volně by se to dalo připodobnit k našim svátkům Vánočním, které se také slaví v rodinném kruhu a kde také děkujeme Pánu Bohu, děkujeme za dar narození Ježíše Krista.

Druhá žena Penina byla velmi plodná, měla děti. Ale první žena Chana byla neplodná. To byl v té době problém. Vezmeme-li v úvahu, jak asi lidé v té době uvažovali, mohlo dojít až k sociálnímu vyloučení neplodné ženy. Tehdy si lidé, ne všichni, ale mnozí mysleli, že když je žena neplodná, je to způsobeno nejspíš tím, že je to trest. Že má asi nějaký hřích. Dalším problémem neplodnosti ženy, bylo stáří. Mít syna v té době znamenalo, mít ochranu a péči ve stáří. Tehdy nebyly důchody, sociální dávky, ani jiné pomoci. Syn byl zárukou přežití ve stáří.  

Ten muž Elkána velmi miloval Chanu a dával to najevo i před svou druhou ženou Peninou. Ta se povyšovala nad Chanou, kvůli její neplodnosti. Chana velmi trpěla ponižováním od Peniny (v. 6-7). V Písmu (NSP) čteme, že jí „její protivnice velmi provokovala ke hněvu, jen aby ji rozzlobila“ (V.6). Ponižovala ji kvůli její neplodnosti. Co více, tvrdila jí, že to Hospodin zavřel její lůno. V kontextu mentality tehdejší společnosti, to vlastně bylo, jako by jí říkala, že jí Bůh za něco trestá. To bylo velmi zlé. Později knězi Élímu Chana říká, že se modlila kvůli „množství otravování a provokací“ vůči ní (v. 16). K ponižování docházelo rok co rok a docházelo k tomu v Božím domě.

Dnes takou situaci těžko chápeme. Můžeme si jí přiblížit na modelu současné rodiny: Muž, žena (Chana) a tchýně. Matka manželova nepřijímá nevěstu synovu, a jak může tak ji ponižuje. Tento příklad si asi dokážeme lépe představit.

V našem biblickém příběhu to bylo o to horší, že šlo o naznačování, že Hospodin na Chanu zanevřel. To však nebyla pravda. Bůh na Chanu nezanevřel a její neplodnost s ničím takovým nesouvisela. Buďme velmi opatrní na výroky svých úst a na závěry svých myslí a postoje svých srdcí. Jak snadno mohou slova někomu zle ublížit…!

Jak se asi musela Chana cítit? Zkusme se do ní vžít. Všichni jsme asi zažili ve svém životě ponížení…

Chana byla zdeptaná, plná pocitu hněvu, bezmocnosti, ponížení a bolesti. Nemohla ani jíst. Její zármutek nepocházel z toho, že neměla dítě, po kterém toužila jako žena. To jistě také, ale hlavně z toho, že kvůli své neplodnosti byla ponižována a odsuzována. Její Manžel jí miloval a všiml si toho… Jak se asi Chana cítila, když jí její manžel utišoval slovy: „Proč jsi tak skleslá na mysli? Což nejsem pro tebe lepší než deset synů?“ – Další necitlivost, kterou Chana musela snášet. … (Moje manželka, když slyšela toto slovo, prohlásila, že kdyby byla Chanou, zapomněla by na to, že je na vozíku, vstala by a Elkánu by pěkně „nakopla“ J ). – Myslím, že si dokážeme představit, jak asi Chaně bylo… Namísto aby se jí zastal – což je povinností muže, zastat se své ženy, tak jí říká: „Nabízím ti svou lásku, jako ‚záchrannou vestu‘…“ a tím jí vlastně neverbálně sděluje: „tak co pořád máš, já bych chtěl mít klid…“

Poslední ránou pro Chanu, byla následující den návštěva Božího domu. Součástí bohoslužby byla rodinná hostina. Chana tam ale opět zažívala rýpání a ponižování ze strany Peniny. To už opravu nevydržela. Vstala od jídla a šla se modlit před Hospodina (před dveře do chrámu). V duši měla hořkost, modlila se k Bohu a velmi plakala. Prosila Hospodina, aby se jí zastal. Neměla v nikom jiném zastání. (Následuje nedorozumění s Élím, které jí také nepřidalo…).

Proměněna modlitbou

Zajímavé je, co se s Chanou stalo po modlitbě… v Písmu čteme, že když Chana odešla z chrámu, po modlitbě, vrátila se k náboženské hostině (kde byla dosud ponižována) a najedla se (před tím ani jíst nemohla) a její tvář už nebyla smutná. Po modlitbě k Hospodinu, se Chana byla schopna (měla sílu) vrátit na místo, kde byla až dosud ponižována, mohla se najíst, i když před tím měla úzkostí „sevřený žaludek“ a na její tváři byla vidět obrovská úleva. Asi se shodneme, že na naší tváři se zrcadlí naše nitro. A my zde čteme, že již nebyla smutná. Její srdce bylo naplněno pokojem a nadějí… Také vidíte tu obrovskou proměnu? Z pocitu hněvu, zdeptanosti, lítosti a hořkosti, která jí zužovala tak, že ani jíst nemohla, se to změnilo na pokoj, uvolnění, naději a sílu. Byla to stejná chana, ale to co cítila ve svém srdci, se změnilo. Proč? Protože Chana všechnu svou hořkost vylila před Hospodinem -„Vylévala jsem svou duši před Hospodinem“, říká Chana (v. 15nn). Doslova vyprázdnila srdce od hořkosti. A s pokorným srdcem požádala Hospodina, aby se jí zastal. A my víme, že to Bůh nakonec udělal…. Ale už od té modlitby odešla Chana proměněna. - Všichni můžeme být proměněni mocí Pána Ježíše Krista, když k němu s důvěrou budeme přicházet v modlitbě.

Chana mohla situaci řešit jinak. Mohla si ponechat hořkost v srdci, mohla se mstít své protivnici, mohla svého muže proti ní popichovat, oplácet jí to, nebo jí ze vzteku praštit po hlavě. Ale neudělala to…! Na místo lidské přirozenosti volila tu duchovní, boží přirozenost – předstoupila před Hospodina s důvěrou, pokorou a všechnu svou hořkost vylila před ním. A požádala Hospodina o pomoc. A Bůh se jí zastal a my můžeme číst o kus dál její chvalozpěv. Nevylívala před Bohem jen hořkost, ale později i radost a chválu…

Souvislost s tématem „proměny trpělivým očekávání na Pána“

Jak vidíme, tento příběh nám má co říci do našich osobních životů, ale jak souvisí s naším tématem modliteb za jednotu křesťanů? Domnívám se, že jednota všech křesťanů je to o čem sníme, na co očekáváme a co toužebně vyhlížíme. Ale řekl bych, že do jednoho kostela se stejně nevejdeme J. A v tom obrovském počtu se všichni ani neznáme. A ti co se znají, mají často problém se sejít na návštěvu, protože se to vše nedá stihnout J. Možná až přijde někdy pronásledování, jak je předpovězeno, budou smazány velmi rychle i rozdíly mezi denominacemi – zůstane jen to podstatné: „Miluješ-li Ježíše a uznáváš-li ho, jako svého Pána a Spasitele a chceš-li žít podle jeho přikázání, pojď půjdeme spolu jako bratři“. Ale už nyní můžeme budovat jednotu tam, kde jsme. Ve svých rodinách, ve svých sborech i mezi církvemi.

Odkaz – ponaučení z života Peniny zní: „Dej pozor na ukvapené soudy, na svá slova a na své srdce“. Odkaz Elkány je: „Muži stůjte ve svém povolání pevně.“ A nakonec odkaz Chanin zní: „Máš-li v srdci hořkost, vylij ji před Hospodinem a pokorně trpělivě očekávej Boží pomoc.“ Trpělivé očekávání na Pána není o lidské trpělivosti (někdo jí má více, někdo méně). Tato trpělivost je nadpřirozená. Vychází z důvěry v Boží pomoc a lásku. Nemůžeme jí dosáhnout vlastními silami. Je plodem naděje, kterou nám dává osobní vztah s Ježíšem Kristem a pokorné následování. Je to zápas s naší lidskou přirozeností mocí Ducha svatého. Až jednou „Všichni budeme proměněni skrze vítězství našeho Pána Ježíše.“

Amen