Oko do duše okno?

Toto staré české přísloví má v sobě hodně pravdy. Prozrazuje nám, že my lidé spolu navzájem komunikujeme nejen verbálně, ale také pomocí gest, postoje těla, výrazu tváře a v neposlední řadě výrazu očí. Na očích poznáme, že se na nás někdo hněvá, nebo že jsme druhému lhostejní, nebo naopak, že jsme druhému sympatičtí. Oči dokážou být smutné, zlé, laskavé, chladné, dobrotivé, radostné, či zamilované… Není žádným tajemstvím, že na očích můžeme poznávat i duši člověka. V Bibli, v knize přísloví čteme:

Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha (Přísloví 15,13).

Někdy se nám stává, že z nějakého člověka máme divný pocit, i když k tomu nemáme zjevný důvod. Můžeme se mýlit. Ale často nám oči napoví. Tento proces se děje podvědomě, nesoustředíme se primárně na to, ale přeci náš mozek zachytí informace, které vysílá druhý člověk, též nevědomě. V Bibli, v knize přísloví čteme:

Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku (Přísloví 27,19).

Moudrý Šalomoun nám sděluje své pozorování: Duše člověka se nějakým způsobem zrcadlí v jeho tváři. Charakter člověka se záhadným způsobem zrcadlí v jeho očích. Všimněme si například malých dětí. Mají očka jako dvě studánky. Na druhou stranu nám někdo může přátelsky podávat ruku, ale v jeho očích spatřujeme opovržení, nebo hněv. Jednou jsem se setkal s mužem, který na první pohled vypadal drsně a nepřístupně. Když jsme spolu mluvili, vyprávěl o své rodině. Oči mu zářily a byly plné něhy. Oči prozradily, jaké je jeho srdce, plné dobroty a lásky k rodině.

Je-li tedy oko zrcadlem, monitorem duše, může to být i opačně? Může být oko oknem, které do srdce pouští světlo?

V evangeliu podle Lukáše čteme:

Lampou těla je tvé oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo je plné světla. Je-li však špatné, i tvé tělo je temné (Lukáš 11,34).

Je-li tělo chrámem ducha, tedy místem přebývání našeho charakteru, pak tedy oko je svící, či lampou pro naši duši, náš charakter. Dává to smysl? Smysl nám odhaluje druhá a třetí věta biblického verše. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo je plné světla. Je-li však špatné, i tvé tělo je temné. Tedy to, na co hledí naše oči, to skrze náš zrak vchází do našeho nitra. Je ji to, na co hledíme dobré, pak je to jako by naše nitro prozářilo světlo. Je-li to na co hledíme zlé, je to jako kdyby do nás vcházela temnota. Díváme-li se na věci, které nás těší, jsou pohlazením pro naši duši. Třeba dobrý film, příroda, umění, kniha, příběh, který nás potěší, povzbudí, u kterého si odpočineme, také tvář milované osoby. Co teprve kniha, která nám pomáhá nalézat životní cestu, objevovat svět kolem nás, život sám i jeho Tvůrce. Ale také sebe sama, své dobré i méně dobré stránky a možnosti změny. Křesťané věří, že Bible je právě takovou knihou, přinášející světlo pro naši duši. Bible je dobrým průvodcem na cestu životem. Je světlem pro naše oči i duši. Zkus si jí otevřít a nech světlo vejít do svého nitra.

To, čím sytíme svou duši, nás velmi ovliňuje.

 (Napsal Tomáš Trávníček)